Jak vést pracovní deník

Záznam toho, co jste udělali a rozhodli, v pořadí, jak se to stalo, s dalším krokem na konci.

Není to výkaz hodin. Hodiny do něj nezapisujete; pokud fakturujete hodiny, používejte vedle něj nástroj na měření času.

Zkopírujte to do každého nového záznamu a smažte řádky, které nepotřebujete.

Splněno:
Rozhodnuto (a proč):
Vázne:
Dál:

Pokud datum nepřidá váš nástroj, napište ho nahoru. Řádek pro projekt tu není, protože každý projekt má vlastní deník.

Vyplněný záznam z deníku vývojáře:

Hotovo: vyhledávání produktů odpovídá na stagingu za 120 ms; testy procházejí.
Rozhodnuto: zatím indexujeme jen názvy, protože plný text index zdvojnásobí.
Vázne: „Müller“ se neshoduje s „Muller“.
Dál: vyzkoušet filtr diakritiky na indexu na stagingu.

Nejlepší chvíle je těsně před tím, než přejdete k něčemu jinému, dokud máte detaily v hlavě. Večer si pamatujete, co jste udělali, ale ne to, co jste chtěli zkusit, a „Dál“ je řádek, který budete potřebovat v pondělí ráno. Víc o návratu: jak se vrátit k projektu po přestávce.

Stačí jedna věta: „Kde to stojí: migrace běží na stagingu; dál ty dva padající přehledy.“

Jeden deník na všechno se změní v seznam, ve kterém se prolínají tři projekty. Veďte si samostatný deník pro každý projekt: každý se pak čte jako jeden příběh a jeho poslední záznam je vždy místem, odkud projekt pokračuje.

Pokud pracujete vždy jen na jednom projektu, stačí jeden deník se záznamem na každý den. S více projekty může krátký záznam v samostatném deníku „Týden“ shrnout, co se v kterém pohnulo.

Když se rozhodnutí změní, napište nový záznam, který to uvede i s důvodem. Až se někdo v březnu zeptá, proč jste vyřadili druhého poskytovatele plateb, odpověď tam bude i s datem, vedle toho, co jste tehdy věděli.

V pátek si v každém projektu přečtěte poslední záznamy týdne a napište tři řádky:

Dodáno:
Zjištěno:
Příští týden:

Tyhle tři řádky jsou vaše zpráva o stavu. Za rok z nich vznikne záznam vaší práce pro hodnocení nebo dokument úspěchů. V téměř 12 000 deníkových záznamech od 238 zaměstnanců ze sedmi firem zjistili Teresa Amabile a Steven Kramer, že pokrok ve smysluplné práci, i po malých krocích, ovlivňoval to, jak lidé prožívali pracovní den, víc než cokoli jiného (The Progress Principle).